Ironman KALMAR (Švédsko) - 12. místo celkově (8. Pro kategorie)

Na tomto závodě jsem se chtěla opět pokusit pokořit hranici 10-ti hodin. Úvodní plavecká disciplína se odehrávala ve dvou okruzích se závěrečným doplaváním do depa. Hned po startu mi bylo jasné, že to pro mě bude v moři docela boj. Menší vlny mi plavání stížily více, než bych čekala. Párkrát to se mnou docela pěkně pláclo a já se několikrát napila jemně slané vody. Nebyla jsem schopna se nikoho chytnout do háku. I přesto mi plavání docela uteklo. Když jsem nasedla na kolo, podle času plavání mi bylo jasné, že pokořit 10 hodin nebude tak jednoduché. Plavání nebylo nijak rychlé.

Rovinatá cyklistika s velkým počtem fanoušků byla vedena v jednom okruhu. Nejdříve na ostrově Öland, poté na pevnině severně od Kalmaru. Výkon na kole byl bohužel poznamenaný silným větrem, který byl nejhorší kromě "doprotivky" převážně z boku. V úvodní části proti větru jsem chtěla jet spíše volněji. Nakonec jsem to ale dřela už od začátku. Hned v úvodu jsem předjela několik soupeřek. Cítila jsem, jak mě už na 30. km bolí stehna a bála jsem se, abych vůbec vydržela. Nějak jsem v tom boji s větrem zapomněla pít, a asi od 40. km mě začala bolet hlava. Boj s větrem byl v části, kdy foukal z boku nekonečný. Bud jsem dřela težký převod nebo jsem šmrdlala na místě. Nějak jsem nemohla najít to ideální optimum. Postupně jsem se snažila rozpít bolest hlavy, ale tak, abych se zase nepřepila. Kolem stého kilometru mě předjelo pár holek. Na 160. kilometru v krásném prostředí malebných vesniček se, stejně jako v Zurichu, dostavila docela únava. Poslední kilometry (trať byla cca o 2-3km delší) jsem jela z posledních sil. Pozitivní bylo alespon to, že odešla bolest hlavy. Psychicky jsem se pomalu připravovala na běh, kde jsem byla rozhodnutá, že mi to zkrátka poběží a já si jej pořádně užiji :).

V depu jsem si ještě musela odskočit na WC a hurá do poslední disciplíny. Divácká kulisa byla po celé trati ohromující. Především v centru města to opravdu pořádně vřelo. Běh byl ve třech okruzích. Vyběhla jsem lehce ale rychle, hned v úvodu jsem předběhla několik závodnic. Tempo jsem bohužel neudržela a v posledním okruhu jsem začala výrazně zpomalovat. Přetrpěla jsem dve krize (jen bolest, zatuhlost a únava noh) a užívala jsem si poslední kilometry do cíle :) Tři týdny po Zurichu jsem zvládla dalšího IRONMANA, časomíra se zastavila na čase 10:10:25!