Challenge Riccione - 10. a 4. místo

Challenge Riccione byl sice brzký závodní otvírák sezóny, ale přece jen leží Riccione ve střední Itálii, a tak by si člověk myslel, že zde bude začátkem května vládnout příjemné jarní počasí. Bohužel opak byl pravdou a dlouho předpovídaná předpověď se nezměnila a závod jsme měli okořeněný zimou a průtrží mračen.

Na 4 denní výpravu na jih jsme se vydali v pětičlenné skupince a byl to nakone moc pěkný výlet strávený v dobré partě lidí.

Když jsme v pátek dorazili do Riccione bylo docela příjemné jarní počasí. Rozpršelo se až večer před závodem. V den závodu se počasí střídalo jako na houpačce. Ráno bylo sice docela chladno, ale nefoukalo a moře bylo klidné - i když teda dost studené. Běhěm cyklistiky se začal postupně zvedat vítr a razantně se ochladilo (tachometr mi v jednu chvíli ukazoval dokonce 7 stupňů), začlo bouřit a prohnala se silná průtrž mračen. Na běh naštěstí pršet přestalo.

Simona:

Pro letošní sezónu jsme s trenérem zvolili květen ve znamení dvou půlek, abych se rozzávodila a získala zase trochu rychlost. Konkurence byla v Riccione velká a věděla jsem, že TOP6 bude asi dost silný oříšek. Konkurence na půlkách poslední dva až tři roky očividně roste a pole startujících se stáva být čím dál kvalitnější (přecházejí ženy z Olympijského triatlonu, které mají rychlost). Pro dobré umístění je zapotřebí kvalitní výkon ve všech třech disciplinách. Už dávno na půlce neplatí, že se ztráta z plavání dá dohnat na kole a běhu. Ostatně jak vidíme trend i v dlouhém triatlonu, i zde začíná skutečné závodění již ve vodě. Do čela se dostávají vynikající plavkyně, které jsou schopny zaplavat 3,8km hluboko pod hodinu a tak už ani Ironmanské plavání neni o tom to "jen nějak uplácat". Velká ztráta se pak v kvalitním a vyrovnaném poli závodnic na kole či běhu těžko dohání.

Ale zpět k půlce v Riccione.

Plavání jsem si odplavala celé sama, orientace na bójky byla naštěstí tentokrát dobrá, akorát mi tam zkrátka chyběly kolem ty závodnice. Ale na druhou stranu, není to u mě nic neobvyklého a už se tím nenechávám vyvést z míry :) Z chladné vody jsem měla dost promrzlé nohy. Na kolo jsem se však, co se týče oblečení, opravdu poctivě připravila a dokonce jsem měla i rukavice! A jak jsem za ně byla ke konci cyklistiky ráda.

Kolo jsem rozjela docela dobře, ale bohužel jsem asi dost ztrácela v serpentinovitých sjezdech, kde jsem jela dost opatrně. V každém ze dvou okuhů nás čekaly dvě pěkné, výživné krátké stojky. Asi v polovině kola se zatáhlo, zvedl se vítr a přišla průtrž...bohužel jsem po nějaké době začla promrzat a tím pro mě skončil závod a tak nějak jsem už spíše bojovala o přežití...opět se mi potvrdilo, že zima v kombinaci s deštěm není pro mě. Nějak jsem dojela do depa (bohužel jsem se poslendí půl hodinu už odevzdaná ani neobčerstvovala) a totálně promrzlá jsem se vymotala na běh...no běh, mé uvodní tempo bylo opravdu tristní. Pomalinku jsem se rozeběhla a poté i konečně rozehřála. Bohužel na občerstvovačkách chyběly slíbené gely, což mi energie také nepřidalo. Umístění na 10. místě není žádná sláva, ale já jsem tentokrát (ano, i po tolika těžkých Ironmanech a půlkách) opravdu ráda, že jsem závod dokončila. Byť to byla "jen" půlka a na kolo jsem se dobře oblékla, jen jsem se zde utvrdila, že takové počasí NENÍ pro mě. Tento závod za sebe, kvůli počasí, řadím k těm nejtěžším a gratuluji všem, kteří jej dokončili. Co jsem se bavila v cíli s ostatníma závodnicema, našly se tam i takové borky, které právě toto počasí mají rády! Nechápu :) a vlastně i trochu závidím... :)

Pepa:

Počasí nebylo ideální a i mě byla na kole ke konci už zima, ale jak je u mě známo, mám raději hladnější počasí než vedro. Zaplaval jsem relativně slušně a z vody jsem vylézal v první desítce. Na kole jsem se postupně probojoval na třetí místo, které jsem však na běhu bohužel neudržel a doběhl do cíle na 4. místě v AG (26. celkově) v čase 4:33,16 (31:37-2:32:54-1:23:03).