Mistrovství ČR v dlouhém TT - Slovakman

První místo a rekord trati pro Simonu. 7. místo celkově pro Pepu a 5.místo v rámci MČR (1.místo AG).

Ani letos jsme si nemohli nechat ujít tento tradiční závod. Navíc asi už i poslední příležitost si v tomto roce vůbec zazávodit na dlouhých distancích. A právě asi proto, zde bylo vůbec nejpočetnější startovní pole, jaké tento závod pamatuje.

Jak je na Slovakmanovi zvykem, celý den nám pěkně peklo sluníčko a na kole docela foukalo. Takže vlastně nic překvapivého :)

Letošní příprava byla nezvykle krátká. Dlouho jsme zvažovali, zda letos vůbec Slovakmana absolvovat, poté co byl zrušen Moraviaman, ME v Almere a vlastně doposud všechny dlouhé triatlony. Já jsem se rozhodla ke startu v půlce června. V Pepově případě padlo finalní rozhodnutí až pár dní před závodem. Ten trénoval jen na půlky. Nakonec podlehl mému tlaku, že si přece nenechá ujít pěkný a jediný letošní zahraniční společný start! PRO bylo také vypsání tohoto závodu jako MČR a bodování do Českého poháru. Oba jsme věřili, že roky odzávoděných Ironmanama si tělo bude pamatovat. Doufali jsme, že by mohl zajet, byť s větší krizí a delší následnou regenerací třeba i slušný čas.

A jak se tedy závod vyvíjel?

Pepa: Až nad očekávání jsem neměl žádnou větší krizi. Plavání sice nebylo úplně ideální, ale ani žádný propadák. Na kole mě sice postihl pomalý defekt, ale preventivní tmel Tufo, který jsem měl v galuskách opět nezklamal a dovolil mi cyklistiku (byť s prázdnějším kolem) dokončit. Na běhu jsem počítal s tím, že si jej asi hodně protrápím. K mému překvapení docela utekl a bez větších problémů jsem doběh do cíle na celkovém 7. místě v čase 9:03. (5. místo na MČR. 1. v kategorii na MČR). Nakonec tedy docela překvapivě "pohodový" dlouhý triatlon. Jak dlouho teď budu regenerovat, jsem sám zvědavý :)

Simona: Mým cílem bylo obhájit prvenství. Výkon jako takový jsem moc neřešila a ani jsem nečekala žádné zázraky. Ze závodu jsem měla respekt více než jiné roky. Plavání bylo fajn, uteklo mi a kupodivu i bavilo. Což je někdy průser, protože to pak znamená, že se moc flákám a plavu pomalu :) Na kolo jsem šla se ztrátou viceméně očekávaných asi 3,5 minut na největší soupeřku Alenu Stevens. Věděla jsem, že si na ni musím hlídat odstup tak, abych ji "na jistotu" zvládla na běhu předběhnout (i v případě menší krize). Cyklistika mi utíkala, jelo se dobře až do konce. Odstup jsem si držela dle plánu a nijak se nenavyšoval. Po druhém cyklistickém kole jsem byla nucena rozhodčím zastavit na občerstvovačce, protože jsem odhodila bidon mimo ozačenou oblast. Nechápala jsem co se děje, situace mi byla vysvětlena a řečeno, že si mám hlídat tabuli v penalty boxu ( ve smyslu, že zde bude moje číslo a musím v něm následně zastavit) Po krátkém zdržení jsem pokračovala naštvaná a ukřivděná dál :) Možná to bylo dobře, protože se ve mě zvedl ten správný adrenalin a já jsem bušila, abych dohnala ztrátu. V poslendím okruhu měla Alena defekt a z kola jsem tedy přijela na prvním místě. Na běhu jsem nasadila příjemné tempo a až na poslední okruh i běh utekl velice rychle. Svůj náskok jsem nakonec stále navyšovala až na konečných 20min. Těsně před cílem jsem si ještě odpikala minutovou penaltu a pak už si užila cílovou rovinku a rekord trati 9:09:09.

Když nad tím nyní tak přemýšlím, tak jsem si vlastně zajela po odečtení penalty své ironmanské pomyslé maximum a "osobní rekord" :) (doposud z Podersdorfu 9:08:36). V uvozovkách proto, že i přes to, že jsou obě tratě absolutní rovina (několik okruhů, větrná cyklistika) a vlastně srovnatelé, nedá se samozřejmě výkon srovnávat doslova. Každopádně čas blížící se k deviti hodinám se fakt počítá :)

Děkujeme orgánizátorům za pěkny závod Slovakman a všem fanouškům podél trati, kteří nás hnali kupředu.

Gratulace závodníkům, kteří tento těžký závod dokončili!