140.6INN International triathlon/Mistrovství Španělska v dlouhém triatlonu
Simona vybojovala stříbrnou medaili, Pepa 6.místo (bez rozdílu věku)
Nádherný a dobře organizovaný, ale také dost těžký závod. Patří k těm, kam si rozhodně nejedete pro rychlý čas, ale především pro zážitek. A pokud vám k tomu "foukne" na cyklistice a zastihne vás bouřka, opravdu to stojí za to . Plavání v jednom okruhu podél pobřeží s 400m přeběhem do depa. Cyklistika má doslova "od všeho něco". V jednom okruhu ukáže krásy okolí Girony s několika táhlými kopci se serpentinami, rovinami, prudkymi "hupy", technickými kličkami ve vesničkách, nespočtem retardérů... Závěrečný běh ve 4 okruzích namotaný částečně po promenádě, městem i po šotolinové cestě za město (na 5 otoček kolem kužele v každém z nich) s diváky podél celé trati.
Závod se jel jako Mistrovství Španělska v dlouhém triatlonu. Kategorie Elite/Španělé/Open. Ani jeden z nás zrovna kopcovité závody nevyhledáváme, chtěli jsme ale zkusit nový závod/destinaci a "dát" si jeden dlouhý triatlon už v květnu.
Pepa: Plavání na pohodu (letos jsem zvládl absolvovat už 6 plaveckých treninků, takže forma byla ), prostě jsem pádloval a za chvíli jsem byl z vody venku. Z cyklistiky jsem měl respekt, ale když už mě Simona na závod přihlásila nebylo cesty zpět. Trochu jsem spoléhal na to, že naženu nějaký čas z kopců dolů, ale bouřka mě zastihla v nejméně vhodný okamžik. Poté, co jsem se málem připleskl na svodidla (karbonové ráfky za mokra fakt moc nebrzdí), zkrotil jsem své ambice na to dovést sebe i kolo do depa v pořádku. Raději jsem jel tedy "jak s hnojem". Běh už byla taková moje klasika a překvapivě jsem ani moc netrpěl.
Simona: Ze závodu jsem měla respekt, kterému nepřidala ani deštivá předpověď na cyklistiku (několik dní před i po závodě azuro). Plavání standartní až na totálně promrzlé šlapky a prochladlé dlaně. Poté, co jsem nasedla na kolo a viděla ta mračna, jsem se jen modlila ať se v úvodních stoupání co nejvíce zahřeji a počasí výdrží bez deště co nejdéle. Na chvíli vykouklo i sluníčko. Trať opravdu nádherná, ale náročná. Člověk musel být stále ve střehu, aby stihl přeskočit retardéry, odbočit atd. Asi na 135km se slušně rozfoukal nárazový vítr a já jsem uháněla před bouří, co to šlo. Po chvíli mě stejně dostihla. Po nějaké době mi začala být zima a opět "problém". Začínaly mi slušně promrzat nohy i ruce. Svitla naděje v kousku modré oblohy nad hlavou. Předposlední dlouhý sjezd jsem jela velice opatrně, ve stoupání jsem se snažila opět co nejdéle udržet teplo (cvičila jsem s prsty na brzdách a v botech) a hypnotizovala jsem počasí. Déšť ustal! Přes mraky lehce prokukovalo slunce. Nejvyšší čas! Čekal mě poslední dlouhý sjezd, který bych v dešti se stále více zmrzlýma rukama fakt už asi neubrzdila. Takovou radost v depu po kole už jsem dlouho nezažila. Z kola jsem slézala za 5:48. U moře už bylo jen mokro, svítilo slunce a bylo teplo. Dojela jsem na třetí pozici. V depu menší problém se zmrzlýma rukama rozepnout helmu. Vypálila jsem na běh (celých 10km bez citu ve šlapkách). Na 2.km ztráta na druhé místo 10minut! ztrátu jsem stále ukrajovala. Na 21.km jsem se dostala na druhou pozici. V posledním okruhu už mi to moc nechutnalo a běžela jsem "spíše na jistotu", první závodnice měla náskok obrovský. Běh mi ale vlastně utekl, nakonec z toho bylo v #mizunowaverebellion tempo 4:32min/km. ... jeden z mých nejtěžších dlouhých triatlonů!
Děkujeme všem partnerům za podporu a rodičům za hlídání Lucky :)
