ETU ME Almere (3,8-180-42)

V sobotu 9.9. jsme se s Pepou postavili na start ETU Mistrovstvi Evropy v dlouhém triatlonu. Já v kategorii elite, Pepa v AG. V Almere jsme byli již loni a moc se nám zde líbilo, tak nebyl důvod se sem nejet podívat ještě jednou :) Co se týče počasí, to se mi snad ani nechce komentovat. Předpověď byla opět deštivá :( Celý den před závodem propršelo. I v den závodu pršelo, teplota se pohybovala kolem 13 stupňů a foukal (jak je zde zvykem) pěkný vítr. O ideálním počasí na dlouhý triatlon se tedy nedá vůbec hovořit.

Simona:

Jak už jsem se v předchozím reportu zmiňovala, tento závod pro mě (pro někoho možná překvapivě) neměl být po srpnovém rozhodnutí startovat týden před Almere na půlce Challenge Wallchsee vrcholem. Chtěla jsem se pořádně připravit na Walchsee (abych bodovala) a Almere pak odjet v rámci možností, co nejlépe. Bohužel mně (teplomilovy!!!) nebylo nakloněno počasí a ač jsem jela do Wallchsee dobře připravena závod jsem kvůli zimě (8-10 stupňů vzduch, voda 18 stupňů, vítr, déšť)  nedokončila. Byť jsem byla na kole oblečená a měla jsem rukavice, takové extrémní podmínky opravdu pro mě nejsou. Navíc jsem byla několik dní nevyspaná (Lucinka se nám nachladila a tak jsme se v noci často budili jejim kašláním) a když se to vše s vidinou za 6 dní Almere sešlo dohromady, raději jsem závod na kole vzdala. Měla jsem strach, že bych mohla onemocnět a do Almere nakonec vůbec nejet. Rozhodnutí to bylo správné, ikdyž mě to trošku mrzelo. Naštěstí jsem "nelehla" ale celý týden jsem byla tak divně unavená, nevyspaná a stále se o nás s Pepou něco pokoušelo (Lucinka měla v Rakousku dokonce teplotu). Do Almere jsem tedy odjížděla docela rozladěná. Na energii mi nepřidávala ani deštivá předpověď. Snažila jsem se soustředit na závod a tyto negativní okolnosti neřešit.

Konečně nyní k samotnému závodu. Z plavecké části jsem měla docela dobrý pocit, ikdyž jsem si jej bohužel z 90% odtáhla sama. Na startu jsem se "pověsila" za pomalé nohy a tak mi uplaval o něco rychlejší balík. Snažila jsem se jej doplavat, ale nešlo to. Na cyklistiku jsem se pořádně oblékla (návleky, rukavice, tričko...) a vyrazila stahovat 10. pozici z plavání. Foukal vítr a pršelo. Pomalu ale jistě mi začínala být zima. V prvním ze dvou okruhů jsem předjela tři závodnice (a jedna mě). Snažila jsem se jíst a pít, co to šlo, až mi to lezlo ušima :). Ve druhém okruhu naštěstí ustal déšť a ukázalo se nám i sluníčko. Začla jsem se rozehřívat. Podařilo se mi sjet další závodnice. Ke konci kola mi to opět moc nechutnalo (a nejen to šlapání, ale i tyčky a gely!). Do depa jsem přijela na 5. pozici (v 3. nejrychlejším cyklistickém čase! :)) a relativně brzo jsem se posunula na 4. místo. Na třetí místo jsem ztrácela asi 90 sekund. Bohužel běh opět nebyl, co měl být a od půlmaratonu jsem se trápila klusem. Na posledních 3km jsem se nakonec propadla asi o 1,25 min na 6. místo.

Na jednu stranu jsem za výsledek vzhledem k tomu, jak probíhala "příprava" 14 dní před Almere ráda, na druhou stranu mě mrzí běžecký výkon. Nyní ale můžu s jistotou říct, že závod v teple (což je 90% závodů) je výrazně jiný než v chladu a dešti (navíc, když mám ráda teplo) a v tomto směru se musím ještě hodně učit!!! :)

Nyní se musím pořádně zregenerovat a pustit se ještě do dalších pár týdnů tréninku na půlky Challenge Mallorca a Challenge Sardinie. :)

Pepa:

Ná závod jsem odjížděl docela unavený a nakřáplý z Walchsee. Na druhou stranu jsem se těšil, že konečně pojedu závod, který nebude ve vedru (až tedy na ten déšť, který u dlouhého triatlonu také moc nemusím). V plavání jsem se snažil nepřepálit začátek a to mi dovolilo ke konci zrychlovat a postupně doplavávat skupinky přede mnou. Cyklistika na prvních 90km byla hodně ovlivněna deštěm a chladem, byla mi trochu zima, ale v druhém okruhu, když začal ustávat déšt jsem se zahřál. Celou jsem ji odjel sám, jen jsem předjížděl pomalejší cyklisty přede mnou, což mě bavilo :) Běh jsem zahájil návštěvou TOI TOIky (na malou stranu). Od začátku běhu jsem věděl, že to není ono a nohy neběžely, tak jak jsem si představoval. Vůbec jsem netušil, na jaké pozici se pohybuji. Na trati již byli závodníci, kteří jeli poloviční distanci a bylo to dost nepřehledné. Snažil jsem se běžet. Cca 28.km mě potkala větší krize, kdy jsem začal klusat tempem 5:04, asi po dalších čtyřech kilometrech jsem se vzpamatoval a mohl běžet zase rychleji. Až v cíli jsem se dozvěděl, že jsem na bedně. :) Celkově s výkonem moc spokojený nejsem, ale na ty podmínky to zase taková hrůza nebyla. Spíše jsem čekal více od běhu, když nebylo teplo. Tak snad někdy příště :)

Media:

http://www.etriatlon.cz/ironman_dlouhy_tt/50084_javier_gomez_a_daniela_ryf_jsou_vladci_stredniho.html