Moraviaman - MČR v dlouhém triatlonu (3.8-180-42)

Naši další závodní zastávkou bylo mistrovství ČR v dlouhém triatlonu v Otrokovicích Moraviaman Triathlon . Letos je to s tréninkem na dlouhé závody náročnější a objemy zatím nejsou ani u jednoho takové, jaké bychom si přáli. Protože ale oba chceme bodovat do Českého Poháru v dlouhém triatlonu, tak jsme se na start tohoto závodu postavili.

Start plavání byl na poslední chvíli kvůli bouřce a bleskům o 20 min odložen.

Simona:

Protože stále kojím, byla nás na závodě opět celá výprava. Noc do časného rána, než jsme odcházeli na start, tedy probíhala, co se týče kojení, standartně.

Plavání mi pocitově nesedlo, navíc jsem si párkrát lokla slušně vody, což nevěštilo nic dobrého na kolo. Nicméně jsem zaplavala vůči konkurentkám standartně, což mě velice mile překvapilo a na kolo nasedala na třetí pozici. V neoprenu bylo slušné vedro, ale alespoň jsem naakumulovala ještě trochu tepla. Na cyklistice totiž asi dvě hodiny pršelo a postupně jsem začala drkotat zubama (prsty ke konci zmrzlé tak, že jsem neměla cit na brzdy ani řazení). Naštěstí pršet přestalo, vylezlo sluníčko a bylo pro změnu slušné vedro . Podle očekávání mi bylo hned od úvodu divně od žaludku a pálila mě žáha. Tempo jsem zvolila úměrně odtrénovanému a raději jsem neriskovala to „napálit“. Od 90. kilometru jsme jely v rámci pravidel společně s Helčou, která mě po plavání dojela. Poslední okruh jsem jí poodjela a do druhého depa dojela na první pozici. I přes diskomfort kvůli žaludku mi vlastně kolo k mému překvapení docela uteklo. V úvodu běhu jsem si ještě rychle odskočila na WC a už jsem se těšila, jak budu ukrajovat kilometry na poslední disciplíně. Tempo jsem i zde držela raději vlažnější než jindy, aby se mi to nevymstilo. Náskok jsem malinko navýšila asi na 2 minuty, to jsem držela do 21. kilometru, pak už se to ale přestalo nohám líbit a dost jsem zpomalila. Od 26. km jsem byla opět na druhé pozici a už mi to teda dnes opravdu nechutnalo.

Cílem jsem proběhla v čase 9:56 na druhé pozici. Asi ještě ani dnes, když píšu tento report, mi nedochází, že už mám se sebou letos dlouhý triatlon. Navíc, a co je důležité a pozitivní je fakt, že mě kromě naprosto prošitých svalů na stehnech a únavy nic nebolí (kyčle, koleno...) . Takže zatím je můj letošní "návrat zpět do formy" vzhledem k okolnostem možná až nad očekávání a doufám, že půjde výkonnost stále nahoru.

Pepa:

Moraviaman je sice těžký ale hezký závod. Na plavání jsem to moc nehnal, aby mi zbylo více síly do cyklistické části. Do cca 110 km to celkem šlo, pak už se ale začal projevovat deficit dlouhých tréninků. I přesto jsem nakonec cyklistiku zakončil na 9. místě, které jsem držel poměrně dlouho i na běhu. Nemám rád vedro (proto dělám triatlon ) tak asi od 25. km jsem bojoval sám ze sebou a vedoucí pozici v moji AG jsem ke konci běhu neudržel a nakonec obsadil 2.misto v AG.

Jako bonus jsme skončili v kategorii teamů s Jan Kundrát za Rocktechnik Triatlon na druhém místě.

Děkujeme všem za fandění a podporu. Byl to pěkný závod v příjemném prostředí Štěrkoviště a vynikajícím rautem na konci  Troufám si říct, že jsme si sobotu užili celá výprava.

Tento víkend pro nás byl hodně náročný. Po vyhlášení Moraviamana jsme ještě v noci odjížděli domů, protože v jsme v neděli spolupořádali s Tomáš Slavata  u nás v Želešicich DUATLONOVÉ ZÁVODY PRO DĚTI. Takže doslova po pár hodinách spánku jsme už fungovali na přípravě závodu. Díky Tomovi se nám podařilo udělat nádherný závod, kde se postavilo na start 66 dětí a stálo to za to. Musíme smeknout před Tomášem, když vidíte jeho příspěvky vypadá to celkem jednoduše. Ale teprve když makáte s ním na přípravě závodu, uvědomíte si, kolik úsilí a financí to vše stojí... a to takových závodů pořádá cca 70 za rok! Nevíme, jak to dělá ale každopádně to dělá dobře. Má za to náš velký obdiv.

Děkujeme za foto Hedvika Sedláčková, Martin Vinař