Ironman Florida (3,8-180-42) - 9:48:15

Osobní rekord (celkově 29. místo, 24. místo v PRO kategorii). Tento závod byl z hlediska počtu profesionálů nejobsazenější závod, který jsem doposud absolvovala. Jen v kategorii Profi žen startovalo 33 závodnic! Celkem něco kolem 3000 závodníků, žen přibližne 800.

Na závod jsem odjížděla s tím, že vím, že mám natrénováno a že chci zajet osobní rekord. Protože se na startu sešla opravdu nabitá konkurence, umístění pro mě nebylo prioritou. Když jsem před startem viděla lehce rozbouřené moře, bylo mi jasné, že boj s vlnami nebude jednoduchý. Plavání vedlo ve dvou okruzích s výběhem tj. museli jsme dvakrát překonávat docela slušné vlny u břehu. Startovní výstřel zazněl ještě za šera v 6:55. Než jsem se dostala přes valící se vlny, přišlo mi to jako věčnost. Snažila jsem se za někoho chytnout do háků. Bohužel se mi to podařilo až nás doplavali nejrychlejší plavci z Age group (startovali 5 minut po Profi ženách). Orientace na bójky nebyla uplně jednoduchá. Padlo pár kopanců a rána do hlavy. První okruh utekl docela rychle. Překonávání vln do druhého okruhu mi přišlo dost vysilující. Druhý okruh mi také docela utekl a už jsem se těšila na kolo. Plavání jsem zvládla za 1:06:48. Průběh depem byl slušně namotaný a tak mi zabral přes čtyři minuty.

Cyklistika vedla v jednom okruhu s minimalním převýšením. Sice foukal vítr, ale naštěstí ne nijak významně (nejhorší byly rovinaté pasáže proti větru). Po celou dobu se mi jelo fantasticky, cítila jsem se silná, nohy pěkně šlapaly, žádná krize, soustředila jsem se na to, že musím stále šlapat a nesmím zvolnit ani na chviličku...cyklistiku jsem si doslova užívala. Je až zarážející jak mi utekla. Do depa jsem dojela v osobním rekordu 5:01:52 (průměr téměř 36km/hod). Byla jsem nadšená a do běhu jsem šla s tím, že už to musím přece nějak doběhnout. Druhé depo mi zabralo přes tři minuty. Doufala jsem, že si udělám rekord i na běhu. Bohužel se tak ale nestalo. Prvních asi 7km jsem běžela v průměru cca 4:35 na km. To se mi běželo docela dobře. Postupně jsem ale začala cítít, že mi dochází síly. Normálně mám sluníčko při závodech ráda, teď ze mě ale tahalo život. Mezi 14. a 22. kilometrem jsem se trápila nejvíce. Přišlo mi že vůbec neběžim, bylo mi divně. Pomohl až gel, hodně vody a led. Musela jsem tedy zapojit hlavu a přemlouvat se, abych ze sebe vydala všechnu energii. Malinko jsem se probrala. Cítila jsem bolest svalu u kolene, obouchané šlapky, začaly mě bolet svaly v bocích... počítala jsem každý metr, bolel mě každý krok, bála jsem se, že nestihnu být v cíli do deseti hodin. Aby toho nebylo málo tak se na 37. kilometru přidala potřeba si odskočit. A sakra...buď zahnu na záchod a s osobákem se budu moci rozloučit nebo to budu muset nějak vydržet. Touha po osobáčku byla tak silná, že jsem zaťala všechny zuby a šourala jsem se dál. Blížila se cílová rovinka...a cíl...čas 9:48:15...padám k zemi. Po chvílí utíkám směr WC :) Jsem ráda, že jsem si splnila cíl. Na druhou stranu mě mrzí výkon na běhu. Asi jsem podcenila pitný režim a dodávání energie ve vedru...nevím...težko říct. Čím jsem si ale jistá je, že rezervy na lepší čas ještě určitě mám :)