Challenge Sardinia - TOP 10

Sardinie byl stejně jako loni poslední závod sezóny. Startovní pole bylo tak šíleně nadupané hvězdami z celého světa, že jsem si řekla, že není co ztratit. Prostě jsem chtěla na závodě prodat to, na co mám natrénováno a abych měla opravdu dobrý pocit z vlastního výkonu.

Závod byl kvůli silnému větru (obzvláště poryvům) opravdu náročný. Organizátoři hrozili, že by mohli zakázat disk. Konečné rozhodnutí padlo ráno, takže jsem měla nervy až do posledního okamžiku. Jiné zadní kolo jsem zde kvůli váze do letadla neměla.

V den závodu bylo docela příjemné počasí přes dvacet stupňů. Ráno byl vítr ještě docela klidný, ale moře už se začínalo pěkně vlnit. Při vstupu do depa před startem jsem dostala papír: “Můžete startovat, ale pokud bude vítr moc nebezpečný zastavíme vás”. Paráda :)

Plavalo se ve dvou okruzích s výběhěm. Byly docela vlny a hlavně pěkný proud. Bohužel jsem si téměř celé plavčo opět odtáhla převážně sama. Makala jsem ale, co to šlo, abych měla co nejmenší ztrátu. Ve druhém kole se přes mě přehnalo pár rychlých chlapů z AG a jeden mi shodil brejličky. Musela jsem zastavit a nasadit je. Měla jsem v nich ale už vodu a při nádechu jsem raději zavírala oči, aby se mi ještě nevyplavily čočky. Na kole jsem jela, co to dá. Cyklistika je tu nádherná, dlouhé táhlé kopce i prudší kratší výjezdy a roviny. K tomu 7km sjezd serpentinami a krásný vyhled na moře. Kvůli opravdu silnému větru to byla snad nejtěžší půlka, co jsem jela. Při sjezdech a ve vesnicích s prolukami mezi domy to byl docela očistec. Řidítka jsem držela tak silně, že jsem kolikrát necítila ruce. Byly úseky, kde jsem kvůli strachu raději ani neležela v hrazdě. Kolo se mi zadařilo a v druhé polovině jsem předjela několik závodnic (a to i takové, které mi jindy ujedou :)). Jelo se mi dobře, žádná krize mě naštěstí nepotkala.

Na běh jsem vybíhala trošku s nostaligií, že už "jen" půlmaraton a je konec sezóny. Řádně jsem si jej tedy chtěla užít. Běžela jsem docela svižně, foukal vítr a tak to obzvlášt proti větru a při poryvech nebyl žádný med. Tempo jsem držela stejně jako na Malorce kolem 4.min/km. Začla jsem stahovat další holky přede mnou, nějaké jsem předběhla. Do cíle jsem doběhla na 9.místě :) Závod jsem si opravdu užila, makala jsem, ale žádná krize mě nepotkala, takže to byla krásná tečka za letošní sezónou.

A co je nejdůležitější, že na páté místo mi chyběly pouze tři minuty. Opravdu jsme tam byly nasekány po malých rozestupech. Výsledek je tedy opět velkou motivací makat dál.

Jinak celý výlet na Sardinii byl úžasný, připadala jsem si zde jak v ráji. Seznámila jsem se (stejně jako na Mallorce) osobně s více profi závodnicemi. Bylo zde oproti jiným závodům více času a příležitostí s nimy pokecat. Některé jsou super a opravdu jsem si s nima moc dobře popovídala. Ale musím vám říct, že ony vlastně žijí úplně jiný život. Drtivá většina bez dětí, některé bez přítelů či manželů (byť jsou stejně +- staré nebo často i o dost starší než já). Stěhují se různě po světě, podle toho, kde je to pro trénink nejvhodnější. Ať už na několik let, či jen na zimu nebo několikrát do roka na několik týdnů. Byla to pro mě příjemná zkušenost a zážitek s nimi sdílet jejich životní a triatlonové příběhy a chvíli být i jejich součástí. Teď ale zase honem zpět do reality, tu moji bych za nic neměnila! A od listopadu po třech letech zpět do práce (USU už se na vás těším :)).

Díky všem za podporu a už dnes se nemůžu dočkat, co přinese nová sezóna.