Israman - Simona 2.místo, Pepa TOP10

Israman = 3,8km plavání, 180km cyklistika s převýšením 3000m (první úsek stoupání cca 12km do 900mnm, 42,2km běh s úvodním seběhem z depa 900mnm 12km k moři). K tomu všemu zima a silný studený vítr.

Od naší “dovolené” v Izraeli jsme si slibovali nezapomenutelný žážitek okořeněný ideálně maximálně vydařeným závodem. Věďeli jsme, že od extrémně (pro nás doposud a asi i na dlouhou dobu) těžkého závodu na konci ledna, kdy máme normálně v závodění zimní spánek, nemůžeme očekávat kdoví jaké výkony. Na druhou stranu nás to lákalo. Do hlavní sezóny času dost a negativních vlivů na trénink se vždy vyskytne plno. Trénink proběhl přes velká odříkání a dvě lehčí nemoci (druhá v týdnu před odjezdem) dle plánu. Veškerou cyklistiku jsme absolvovali na trenažeru. Do Izraele jsme si přivezli na závod slušné, na místní podmínky téměř nevídané ochlazení (cyklistika probíhala v kolísající teplotě 6-10 stupňů) a silný vítr. Údajně to byly nejhorší podmínky jaké tu Israman zažil ;) Startovali jsme za šera v 6:20 (budíček ve 3:30 :)). Rozplavání probíhalo za úplné tmy.

Pepa: Pláváni, ač jsem jej trénoval nejmíň, šlo dle plánu a vodu jsem opouštěl na 6.místě. Párkrát jsem si dokonce hrábl na medúzu. Cyklistiku jsem rozjel rozvážně, první stoupání z 0 na cca 900m na 15km jsem nechtěl přepálit. Asi na třech hodinách se začaly dít věci a nohy už nechtěly spolupracovat. V kombinaci se silným větrem to byl opravdu očistec. Ani myšlenky na zabalení závodu se mi nevyhly a dlouhou dobu jsem s nimi bojoval. Bylo mi jasné, že nejsem jediný, kdo bojuje sám se s sebou a jen tak lehce jsem se nechtěl vzdát. A jak už to tak bývá, když už se člověk vytrápí na kole, většinou už nejde ani běh. Zhruba v polovině běžecké trati jsem se dozvěděl, že jsem na 10.místě celkově, tak jsem si to hlídal, aby mě už nikdo nepředběhl. Doběh do cíle byla obrovská úleva!

Simona: Forma byla! Trenér Michal Urbánek mě až v překvapivě krátkém období (poslední závod jsem šla na konci října, pak tréninková pauza) připravil opravdu dobře! Měla jsem také plaveckou trenérskou posilu Ondru Kelbla. Plavání jsem šla dobře, držela jsem se ve skupince 3 holek a dvou chlapů. Dokonce bych mohla jet i rychleji, ale před námi nikdo nebyl, tak byla hloupost jim odplavávat. Dostala jsem tři nechutné kopance do brejliček. Jednou jsem musela dokonce zastavit a upravit je. Strašně to bolelo. V depu jsem se pořádně oblékla(zimní návleky na tretry a nohy, mikina, vesta, čelenka, rukavice:)) na kolo jsem vyrážela na druhém místě. Po chvíli mě předjela místí Pro závodnice. Dřzela jsem si své tempo podle rad trenéra. Vyjela jsem úvodní kopec a těšila jsem se, že si po hodině konečně zalehnu do hrazdy. Omyl! Vítr nás v horách bičoval všemi směry a v některých pasážích to nešlo v hrazdě ani po rovině ani z kopce. A jaké obrovské kopce nás tu na dvou okruzích v liduprázdné krajině ještě čekali... no byla to síla. Jediní diváci tu byli vojáci střežící hranici s Egyptem. Až do tří hodin se mi jelo dobře, začla jsem sjíždět druhou závodnici, první už mi neujížděla. Pak ale přišlo peklo. Od dvou hodin mi bylo blbě od žaludku a nyní se to projevilo... tempo i tepy šly razantně dolů. Byl to neskutečný boj, myslela jsem, že snad slezu z kola a počkám na odvoz. Totálni krize. Boj s tělem, větrem, hlavou, žaludkem (dokonce jsem si několikrát ublinkla) byl nekonečný. Myslela jsem na Lucinku a tréninky a vše, co jsme během přípravy absolvovali...to nešlo vzdát! Záchrana přišla v podobě závodníka, který mi daroval gel. Zlepšilo se to. Na občerstvovačce jsem dodala další a kolo dojela. V depu horkou polévku, WC a hurá na běh. V úvodních 15km jsem ještě odběhla na další tři WC. Žaludek jsem měla totálně rozhozený. Cílem bylo doběhnout bez trápení a udržet třetí místo. Nakonec jsem neběžela tak strašně a sbíhala jsem druhou závodnici. Ve finále jsem to přes všechny problémy a svoji blbosti v oblasti dodávání energie (ikdyž mi přišlo, že jsem jedla dost) zvládla na cenném druhém mistě! Jaká úleva to byla v cíli vám snad nemusím popisovat. :)

Děkujeme @JanKubes za technickou podporu a všem fanouškům za fanděni! V neposlední řadě patří velké dík i našim sponzorům a rodičům, kteří hlídali Lucinku.