Ironman Kalmar TOP 10 - 7.místo

7.místo v čase 9:20:48 (na poctivých tratích !!! 3,8-180-42,2). Pro tento závod jsem se začla rozhodovat asi na začátku července s tím, že konečné rozhodnutí pro start padlo až po třech týdnech. Shánění letenek a ubytování bylo tedy docela zajímavé. Oboje jsem nakonec naštěstí sehnala (ubytování v homestay, takže jsme nahlédli i pod pokličku švédské mentality). Do závodiště jsem přiletěla až ve čtvrtek večer, protože na dřívější lety mi z nedostatku místa v letadle nemohli vzít kolo. Tyto komplikace ale nebyly zdaleka poslední :) Po složení kola jsem musela zamířit do servisu (bohužel letecká doprava kol není úplně bezpečná), při chech-in kola do depa mě tam nechtěli pustit, protože mi chyběly krytky na hrazdičce (už asi dva roky :)), ráno před startem defekt kola v depu, na kole opět problém s watty (ukazoval asi +100wattů)...ale já se nenechala ničím rozhodit a už jsem se jen smála, co příjde dál :) Ale nyní už k závodu. Plavčo bylo fajn v doprovodu obrovského množství medůz. Chvíli jsem plavala za Švédkou, divácká kulisa na plavání byla neskutečná! Kalmar je, co do počtu diváků připodobňovaný New Yorkskému maratonu. Plaval se jeden namotaný okruh s výlezem na jiném břehu. Vylézala jsem v čase 1:05. Rovinatou cyklistiku se zesilujícím větrem a technickou 3. třetinou, která vedla přes ostrov Oland jsem si užívala na tepy a pocit. Po celé trati bylo opět obrovské množství diváků! Jelo se mi dobře a předjela jsem dvě holky. Kolo jsem zajela za 4:56 (36,5km/hod)! V druhém depu jsem se potkala se Sofie Goos, což mě mile překvapilo. Na další dvě holky (Sonju Tajsich - německá triatlonová legenda a Švédku Borg) jsem ztrácela asi 2 resp. 3 min! Věděla jsem, ale že jsou všechny dobré běžkyně, tak jsem si šla své tempo, abych mi nohy nevytuhly jak v Klagenfurtu. Po 6 km jsem předběhla Sofie. Začala jsem ale cítit divný pocit v břiše. Asi na 20. Km jsem se dostala na 6.pozici a Sonja se nevzdalovala! Od 30. km už to nebylo nic moc, musela jsem odběhnout na záchod a bohužel jsem se propadla zpět na 7.místo a už jsem neměla sílu zrychlit a Švédku dohnat. Diváků, hudby, fandícich skupin podél celé trati, která byla namotaná i historickým centrem města (nechyběly ani tolik milované kostky nebo spíše kameny:( ) bylo opravdu nespočet! Poslední kilometr jsem si tedy uživala atmosféru a s radostí po poctivém maratonu za 3:14:38 (včetně záchodu) jsem si doběhla v čase 9:20:48 pro 7. místo :) Letos jsem se zaměřila na ty 7mičky :) S výkonem jsem moc spokojená a jsem ráda, že jsem se pro tento závod nakonec rozhodla.

Jedno je jasné. Výkonost mi roste a tělo (ťuk ťuk tˇuk) drží a nemám žádné zdravotní komplikace. Na to jak často, nebo spíše nečasto, mu dopřávám rege je to až s podivem. Na to abych se na IM posunula na pravidelné umístění v TOP 5 už chybí opravdu jen kousek. Otázka ale zní, jak tento kousek dohnat, když má človek omezený čas a finance na sport. Takže je stále o čem přemýšlet, důležité ale je, že motivace trvá a potenciál v těle také je :)

Nyní nás s Pepou čeká 2.9. dlouhý triatlon v Podersdorfu. Ano, v mém případě je to trošku proti naší (a hlavně trenérově) filozofii nebláznit se závoděním, ale tak...když on už se blíží ten konec sezóny, tak proč si nestřihnout dva dlouhé TT 14 dní po sobě :) V Podersdorfu se nám to líbí a věřím, že to bude další velký kus nejen závodního zážitku.

Na tomto závodě jsem jela podruhé s koly RON wheels a jsem maximálně spokojená. To stejné platí i pro závodní botky Mizuno Sonic - již druhý maraton bez jediného puchýře či odřeniny/otlaku na nohách (a to jsem se polévala vodou)!